Expedice Afrika 2008-2009 - Deník cesty

SWAZIJSKO

Pondělí 10. srpna - středa 12. srpna 2009

Ještě týž den jsme přejeli hranice Swazijska. Hraniční byrokarcie byla rychlá a nenáročná. Z pár minut jsme byli na swazilandské půdě. Ovšem kousek za hranicemi naše tempo zchladilo pár policejních aut, jež honilo dva místní autobusy do posledního koutečku napresované cestujícími, včetně přetékající zahrádky na střeše.

Přímou cestou bez zastávky jsme se po hladkém asfaltu dostali až k národnímu parku Hlane (Wild card ho také pokrývá, takže pro nás byl "téměř" zdarma). Tento park na severo-východě Swazijska kousek od hranice s Mozambikem je menší, není toliko navštěvovaný turisty jako jiné parky, ovšem ve Swazijsku je nejznámější. Kousek od brány je krásný, klidný, útulný a velmi čistý kemp. Po 6hodině večerní všichni návštěvníci musí být zpět v kempu nebo venku z parku. To ovšem nebrání se zabydlet pod košatou akácií, rozdělat oheň z volně dostupného třeba šantalového dřeva, které je každému zde v kempu k dispozici. Uvařit si chutnou večeři a za teplých afrických večerů naslouchat hlasům divočiny. Stavby a přístřešky kempu jsou vystavěné z materiálu, jehož je v okolí dostatek. Nádherná stylová umývárna s lucerničkami a horkou vodou, společenská místnost ze dřeva. A to vše za pouchých 6USD na osobu.

Ubytovali jsme se pod obrovskou akácií, vedle masivních dřevěných stolů a lavic. Ráno nás probudil lev, který byl zklamaný z toho, že mezi ním a čímsi k snědku je vysoký plot. O pár metrů dál zase osamělý slon. Sbalili jsme se a vydali na ranní safari. Abychom pravdu řekli, potkali jsme hromadu Impal, Nyal a při návratu do kempu na jedné boční cestě pár nosorožců, jež se v klidu páslo podél sinice. Co nás ale udivilo, bylo spousty suchých a mrtvých stromů. Takový konec života stromů je zapříčiněn nájezdem slonů, jež olupují kůru a olamují větve ve velkém. Tyto stromy nejsou schopné se zregenerovat a udržet se při životě.
Vrátili jsme se do kempu na snídani. Ještě než jsme stačili dosnídat, přijelo pár autobusů. Z nich vyskákaly desítky malých školáků pod vedením několika domorodých učitelek. Prý škola v přírodě. Všechny se usadily okolo stolů nebo na zem a čekali až paní učitelky rozdělí porce na posilnění. Do talíře jsme jim nevejrali, i když ta prťata ve věku řekněme 5 let do maximáně 8 let byly více zaujatí pozorováním bělochů při balení kuchyně po snídani než miskou plnou jídla, ale zahlédli jsme na plastových talířkách rýži a nejspíš kuře. Kemp už nepůsobil tak asamoceně a tiše, školáci mu dodali trochu života.

Po snídani jsme se rozloučili. Vstupní brána je zdobená obrovskými stojany na kterých visí pytlácké nástrahy a náčiní, které byly nalezeny v parku nebo zabaveny přímo odchyceným pytlákům.
Okolo poledne jsme pokračovali zpět do Manzini kudy jsme den předtím přijeli. Dnes jsme chtěli navštívit místní trh. Trhy, to máme opravdu rádi. Dají se tam najít nejen zajímavé dobroty, ale rozhodně se tam dá nakoupit za rozumnější ceny než v obchoďáku. A vlastně veliké plus, které se přičítá k našemu dobru je, že tím pomáháme místní komunitě. Trh v Manziny je poměrně velký a plný nejen oblečení, ale i masa, zeleniny a ovoce, nábytku a suvenýrů. Swazijci jsou příjemní a hezcí lidé, rádi si s vámi povídají i když nemají jazykové znalosti. Byl tu zeleninový ráj. Papriky, rajčata, mrkev ale třeba i avokádo prodávají na velké kýble nebo na poloviční dávky a to jen za pár korun. Milujeme avokádo, jeden kýbl jsme si od takové milé stařenky koupili, a k tomu další zeleninu. Z Manziny jsme pokračovali západní stranou na sever do města Piggs Peak. Jenže den má jen 24 hodin a v Africe jak je známo, se stmívá hned po západu slunce. Jako kdyby někdo stáhl roletu. Dle nepsaných pravidel je třeba hledat nocleh včas, není to jiné ani tady. Před setměním jsme se dostali k Národní rezervaci Malolotja. Domluvili jsme se s vrátným a rangerkou a za pár randů přenocovali v dalším z příjemných, útulných kempů. Rozdělali oheň, povečeřeli a obklopeni Blesboky (buvolci) šli spát. Zajímavým zjištěním právě v této malé zemi bylo, že veškeré kempy, které jsme navštívili se blýskaly čistotou, stylovostí a útulností. Člověk se v nich cítil pohodlně.

Posledních pár kilometrů této země jsme směřovali na sever do města Piggs peak. Město, no spíš ves, nudné, nic zvláštního k trávení volného času, pokračovali jsme tedy na hraniční přechod Josephsdal. Hned na výjezdu z Piggs Peak jsme se probrali z hladké plavby. Koráb se dohoupal a opět se ozvalo drnčení všeho co se za těch 50 tisíc kilometrů uvolnilo. Najeli jsme na pěkné stoupáčky, polňačka plná drobných kamenů a děr. Až na hranice. Zpátky do regionu kriminálníků. Přivítala nás asfaltka, i když možná ta polní cesta byla lepší. V 10hodin bez zdržování jsme opustili Swaziland miniaturním hraničním přechodem, tam někde v horách, kde snad ani neví, že existují turisti ;o)

FOTOALBUM - JAR a Swazijsko