Expedice Afrika 2008-2009 - Deník cesty

BOTSWANA - Zambia

Čtvrtek 4. červen - 7. červen 2009

Všem, kteří se těšili na zápisky událostí na cestě skrz Botswanu se velice omlouváme. Botswanu na tomto okruhu nenavštívíme. Důvod? Přístup ambasadorů k udělování víz. Ještě pořád, i přesto, že patříme do EU, máme vízovou povinnost. Podmínky nejsou tak jednoduché. Víza, pokud si o ně žádáte předem, mají platnost většinou pouze 3 měsíce. Při cestě s nejasným časovým harmonogramem, jak jsme ji pojali my, není možné žádat o víza předem. My jsme věděli, že 3 měsíce na cestu dolu jsou nereálné a tak jsme nechali vyřizování víz již od Egypta na později. Všude na všech ambasádách nebyl jediný problém s žádostí o víza, i takové země jako Súdán a Zimbabwe vydávají víza bez jakýhkoliv potíží, jen přihlouplý pracovníci botswanských ambasád si pořád něco vymýšlejí a snaží se být důležití. Česká republika je již pár let v Evropské Unii a o Šengenu ani nemluvím, hranice jsou u nás již dávno bez kontrol. Němci a další státy i včetně států blízkého východu mají s Botswanou bezvízový styk. Ale Češi víza platit musí a stojí je 80 USD. To by ještě nebyla taková tragédie, Malawi (i přesto jak je malinké) také stojí 100USD, ale tady je třeba doložit celý itinerář cesty, rezervované hotely a národní parky a k tomu všemu zpáteční letenku. Těžko se někomu, kdo to nechce pochopit, vysvětluje, že jsme přijeli vlastním autem a tudíž letenku nemáme, ani nepotřebujeme a ani mít nemůžeme, neb do letadla auto s evropskou SPZ nezabalíme. K tomu všemu je čekací doba 2-3týdny. Pro turisty-individualisty bez cestovní kanceláře to není jednoduché. A blbec sedící v kanceláři ambasády v Lusace nás svým chováním jen utvrdil, že by jsme měli naše penízky radši utratit někde jinde (tak jsme je utratili v Zimbabwe). Mrzí nás jen, že z našeho plánu musíme vynechat Okavango delta a národní parky Chobe a Central Kalahari. Tak příště....

Ze Zimbabwe jsme přes Viktoriiny vodopády přejeli Zambezi zpět do Zambie. Zambijskou stranu vodopádů jsme navštívit nešli, respektive jsme se k tomu nedostali. Hned 100m za hraniční bránou na nás skočil místní policajt a s dolarovým pohledem strýčka Skrblíka nás začal osočovat za porušení pravidel silničního provozu a blokování dopravy. V Africe porušení pravidel silničního provozu? Jakých pravidel? A jak k tomu došlo? Pomalu jsme sjížděli ke krajnici a hledali místo na zaparkování. Sjet ze silnice se nedá, neboť krajnice je posetá domorodci čekající na cosi, nebo nabízející svou zvěčněnou ruční práci v podobě suvenýrů různých tvarů a motivů. Je pravda, že se u nich dá většinou dobře nakoupit a výrobky jsou, až na pár vyjímek, velmi pěkné. Ale to jsme odbočili... No tak jsme tedy sjeli ke krajnici kam až se dalo a v tu ránu tam byl ten policajt. A že prý nás musí pokutovat! (Ach jo, do háje se zambijskou policií, Již několikátý problém s policií v Zambii!!). Stejně jako při předchozím setkání s policií, tak i nyní nepokutoval za přestupky černochy, klouzal se po bílých! Po dlouhém dohadování jsme přeci jen museli zaplatit 30USD, bo by si Reného nechali v cele a tady by ho to stálo určitě více peněz a více času než bylo v Keni. Za dobu, kdy jsme se dohadovali s dalším zkorumpovaným rasisitickým policistou, jakýsi pavián, s největší pravděpodobností narkoman, vytahoval z igelitky z bedýnky na zahrádce prošlé léky, které jsme měli připravené na vyhození.
Nicméně vodopády jsou vidět jen z jedné strany, kdežto ze Zimbabwe je to z čela. Samozřejmě stojí za to se na ně podívat ze všech stran, ale nám stačil východ slunce v Zimbabwe.
V Livingstone jsme zůstali 2 dny kvůli internetu a trocha odpočinku. Nocleh jsme našli za městem. Po silnici směr namibijské hranice jsme projeli okolo jakési cedule, která by měl značit národní park nebo podobný prostor, ovšem byla trochu oprýskaná a nebylo dost čitelné co na ní stojí napsáno. Po několika stovkách metrů jsme odbočili na polní cestu, našli jsme si místo dostatečně daleko od silnice, aby nás nebylo vidět, jak máme obvykle zvykem. Ani v noci ani ráno nás nikdo neobtěžoval, užili jsme si klidné snídaně a vrátili se do města, ani jsme si nevšimli, že jsme přespávali v národním parku. Po druhé noci poklidnou slunečnou snídani vyrušil džíp s ozbrojenou hlídkou. Prý jsme nocovali v národním parku a musíme zaplatit. To že to byl národní park nám opravdu uniklo, neboť jak jsme psali, cedule čitelná nebyla a po okolí neběhala žádná zvěř. No nic, pravděpodobně jsme pravidla porušili, ale u Andrei bohužel za těch sedm měsíců na cestě stoupla alergie na opálenou pusu s oblíbenou hláškou " ... a teď musíte zaplatit...". Když je něčeho moc, tak člověk prochází určitými fázemi, než dojde k té konečné - povznést se nad... - projde alergií ba dokonce tzv. "short temper". Do této doby spíše klidná, se pustila do obou kovbojů, nabroušeně jim vysvětlila, že si z turistů nebudou věčně všichni dělat bankomat a že nic platit nebudem. Jeden z kovbojů, jak je u afrických oficírů zvykem, byl tónem a přístupem bělocha velmi dotčen, vypadalo to, že bez zaplacení a většího problému odtud neodejdem. Celou situaci musel zachraňovat (s překvapením, neboť "short temper" je spíše on) René. Nkonec se mu povedlo kovboje uklidnit, neplatili jsme nic, oni si sbalili lasa a banbitky a my v klidu dokončili ranní rituály.

Zambie je jedna z mála zemí, která buď pro nás není stvořená, a nebo nám chce ukázat, že není levná a kdo vůbec má na tomto kontinentu hlavní slovo. Proti černošskýmu úředníkovi není možnost výhry, aspoň né tvrdohlavostí a arogancí. Ten stejný den jsme pokračovali na hranice s Namibií. Už jsme se nemohli dočkat pěkného poježdění ;o)
Zambii jsme opouštěli hraničním přechodem Sesheke. Výjezdní úředničina byla vyřízena během 5 minut. Před budovou potkali španělský pár příjíždějící z Namibie. Trochu jsme se zapovídali, dali pár rad pro Zambii, popřáli hezké cestování a odjeli. Jelikož jsme potřebovali na hranicích namibijské dolary, vrátili jsme se z namibijské celnice k černým směnárníkům na zambijskou stranu. A po cestě jsme narazili na stejný španělský pár, tentokrát né tak usměvavé, ale pěkně rozuřené, že ruší vstup do Zambie a vrací se do Namibie, takovou zlodějinu prý neviděli ;o((
Bye bye Zambie....