Deník cesty divokou Afrikou

SOUTH AFRICA

Pátek 20. srpna - středa 25. srpna 2010

Byla 1h po poledni a my měli přesně spočítán čas, kdy dorazíme do Johannesburgu, abychom necestovali za tmy. Ovšem běžný zákon schválnosti vše zařídil jinak. Vyjeli jsme od budovy mozambijské hranice a zařadili se do neskutečné kolony. Kolona se posouvala krokem, Renda šel napřed na imigrační, Andrea se pomalu více než hodinu posouvala v koloně k jihoafrické straně. Zaparkovala a našla Reného kdesi daleko od dveří imigračního, v cca 300m dlouhé husté řadě lidí čekajících na vstupní razítko do JAR. Nic se ani nehnulo, za hodinu jsme popošli jen maximálně 10metrů. Po chvíli přišel policista se špatnou zprávou, státní zaměstnanci stávkovali za zvýšení platů. Na pomoc přišla horda policajtů, kteří začali razítkovat pasy. Šlo to děsně pomalu, protlačili jsme se někam do vedlejšího vchodu a přemluvili policistu s hvězdičkami, aby nám zajistil přednostní odbavení. Povedlo se a my nakonec po 3 a půl hodinách opustili hranice a vjeli zpět do JAR. Po 17hodině se v Africe stmívá. Do Johannesburgu, Benoni jsme dorazili okolo 22h, nejprve zajeli za Normou a Billem, kteří hlídali vnoučata a pak utahaný padli po 3,5 měsících do postelí.

Brzy ráno jsme museli vstávat, abychom vyložili z auta věci s sebou zpátky do Čech, uklidili ho a připravili na odpočinek v garáži. Po obědě jsme vyrazili do Polokwane k Lizelle a Janniemu, kde jsme ve velké stodole mohli uložit Čmeláka k zimnímu, tedy spíše letnímu odpočinku. S touto příjemnou a přátelskou rodinou, kterou jsme vloni poznali v národním parku Kgalagadi Transfrontier. Na trianglu hranic JAR, Botswana a Namibia, jsme strávili slunečný víkend na jejich farmě "Klein paradies". V pondělí večer se vrátili k Normě a Billovi. Potřebovali jsme nějaký čas na sbalení, a na poslední večer v JAR jsme měli naplánovaný "braai" s kompletní rodinou našich úžasných přátel, původem ze Zimbabwe. Grilovaná barakuda se povedla. Bylo co vyprávět a očem povídat, dokonce jsme se dozvěděli novinku jak se dají vydělávat peníze dalším bezpracným způsobem. Tento recept je receptem černých Afričanů, jedná se o prodej miminek. Stačí nechat se oplodnit, prtě odnosit, porodit, sednout na okraj silnice a projíždějícím autům či kolemjdoucím nabízet svůj výpěstek. Není to ani vtip ani pomluva, je to fakt, který se v JAR rozmohl, stejně jako prodej nevinných holčiček HIV nakaženým chlapům, kteří při své nízké inteligenci věří kravině, že sex s pannou je vyléčí!! Další příklad toho, že lidský život pro Černochy nemá opravdu žádnou cenu!!
Se všemi jsme se rozloučili i když se nám odtud moc nechtělo. Uvidíme se zase za pár měsíců ;o)
Poslední africkou snídani a rychle na letiště. Odbavení bylo rychlé i naší nadváhu tolerovali, něco málo jsme ale přeci jen vyndat museli. V 10:20h jsme již podruhé opustili černý kontinent.
Dole chladno, tam nám pomohla bunda, ovšem přílet do Doha byla rána. V 8h večer bylo vedro, dusno a vlhko. Jsme zvědavý, co nás čeká doma. Snad ještě užijeme trochu letního počasí...