Deník cesty divokou Afrikou

MOZAMBIK

Pátek 6. srpna - neděle 8. srpna 2010

Hraniční formality proběhly hladce, víza jsme za 9 USD dostali přímo na hranicích, jen jim to všechno trvá trochu déle, bez počítačů a na vše mají spoustu času. Konečně jsme po více než půlhodině čekání dostali víza a razítko do pasu, koupili si za 525 Meticais pojištění na auto (lepší je platit přímo v mozambijské měně, platit v dolarech vyjde dráž, 25 USD) a dokonce bez celní prohlídky jsme vyrazili do další země jižní Afriky.
Tropická země plná kokosových palem, mangovníků, papájovníků a ráj oříšků kešu. Z divoké zvěře toho moc nezůstalo, zvěř byla vyhubena v době války a zbytek sněden domorodci. I těch pár opic, které se občas někde objeví, jsou posléze hlavním chodem domorodců. Na severu můžete místní vidět na krajnicích silnic a cest, jak nabízí kromě kešu oříšků, ananasů, avokád, manga, slepic a jiného, také grilované opice. Kupodivu v této poměrně úrodné zemi není vidět políčka zeleniny a jiných plodin, místní si zde pěstují klasiku jako je "meali meal" - kukuřice a úspěšně sklízejí kokosy, mango a papaji, jež po té prodávají na trhu.
Mozambik je plný lidí, na každém kousku cesty i silnice někdo bydlí, někdo má políčko, nebo aspoň relaxuje. Domorodce už nepotkáte v tradiční oblečení, aspoň ne tam kde jsme byli. Ženy nosí dlouhé sukně nebo tzv. sarongy omotané okolo sebe, nahoře vesměs tričko, přes rameno napříč mají uvázaný šátek ve kterém nosí své ratolesti. Mužské potkáte v klasickém evropském oblečení, není divu, vždyť každý trh je obklopen trhovci prodávajícími použité oblečení z Evropy. Něco rozvěšené na ramínkách zbytek na hromadách na rozprostřených pytlích s jasným nápise "Red cross" (Červený kříž). Na takovémto trhu si za 3-5 USD můžete koupit dámské tričko, které jste minulý týden vhodili do sběrného boxu charity či jiné humanitární pomoci. No i tak se dají dělat peníze ;o)

V pozdní odpoledne jsme přijeli do Chimoio, rušné od hranic první větší městečko. Potřebovali jsme směnárnu, jako klasicky, v Africe se pracuje jen do 15hod maximálně, banku jsme nestihli. Ubytovali jsme se v "kempinku" hotelu Milpark, za neuvěřitelných skoro 7 USD na osobu jsme dostali místo na parkovišti. Všude na toaletách a ve sprchách bordel a smrad, od 3hodin od rána se místní mezi sebou divoce bavili a řvali na sebe přes půl areálu. Po otrávené noci jsme se šli dohadovat o vrácení peněz, ale hloupý manager nevěděl jak se vylhat, nakonec se sebral a odešel. Tak to je celkem všude v Africe stejné, máte právo a povinnost platit a pokud se vám něco nelíbí, tak máte právo a povinnost mlčet. Ráno jsme se rozjeli do města směnit peníze, banka která měla být otevřena však dveře neodemkla. Lidi prý často mění na ulici, maníci už na nás pokřikovali. (Pro všechny, kteří jednou budou v situaci kdy budou potřebovat směnit peníze, neboť třeba v Mozambiku banky každou chvilku nemění, neboť počítače nefungují či musíte mít u danné banky účet, než dáte své peníze z ruky, důkladně si od nich peníze přepočítejte a už je nedávejte z ruky, jinak ztratíte určitě polovinu. Není pak divu, že Vám nabízí až moc výhodný kurz, když vás o polovinu okradou.) U nás se jim to nepovedlo a ještě dostali sprchu pepřového spraye!! Nakonec jsme museli vyzvednout peníze v bankomatu. Pokračovali jsme na křižovatku cest směr Beira a směr Maputo. Vzhledem k tomu, že máme jen 2 týdny do návratu do JAR, vydali jsme se rovnou na jih. Naší destinací bylo Vilanculos. Nocovali jsme kdesi za řekou Save na malé cestě směr Nova Mambone. Nikdo kromě jednoho cyklisty nás neobjevil a kupodivu ani on nás neobtěžoval. Zapoměli jsme napsat, že spousty Mozambičanů jezdí na kole nebo chodí pěšky. Dospali jsme do rána a pokračovali se podívat do Inhassoro. Poklidná osada, přístup na pláž se nám moc nelíbil, koupili jsme si aspoň pravé chutné mozambijské housky a odjeli směr Vilanculos.

Vilanculos není špatné městečko, tedy taková typická afriká větší vesnice s trhem, několika obchůdky, spoustou restaurací a ubytovacích zařízení. Kdyby pláž nebyla tolik plná smetí a odpadků, tak by to bylo příjemné místo k relaxaci. Vilanculos je tzv. vstupní brána na ostrovy Bazaruto Archipelago, v době odlivu se odkryje téměř celá zátoka, obrovská písečná pláž se spoustou malých lagunek. Na šnorchlování to ale není, není tu moc zajímavostí. Ubytovali jsme se v Baobab beach backpackeru. Komplex na pěkném místě na pláži, ale značně neudržovaný, rozbité a opotřebované části baru a kempu. Neděle byla ještě pěkná, slunečno a bezvětří.

Pondělí 9. srpna - neděle 15. srpna 2010

Původně jsme se chtěli potápět, ale potápění tady v centru Mozambiku stojí docela dost peněz, v porovnání třeba se Sodwanou. Možná se to zdá drahé jen našemu, po 4 měsících cestování, vyčerpanému účtu. Nicméně jsme tu zůstali a na plachetnici se zajeli podívat na ostrovy Bazaruto Archipelago. Bílé pláže, vysoké kokosové palmy, občas luxusní resort, občas domorodá chatrč. Krása a ticho ostrovů nám poskytlo příjemnou relaxaci, k tomu navrch jsme si mohli pochutnat na domorodých specialitách připravených z darů moře - krab, kalamary, omáčka Peri peri a rýže, spolu s ovocem jako desert. Po prolenošeném dni jsme se vrátili do kempu. Předpověď počasí nevěstila nic pěkného. A tak se také stalo, v úterý se zvedl vítr a během dne, taktéž i ve středu přinesl i mírný déšť. Bylo tu spousty mladých, jež s batohem na zádech cestují po jižní části Afriky, je tu spousty mladých bělochů, kteří tu a tam dělají nějakou práci a užívají si plážového života pod kokosovými palmami. Z Irska s dlouhou zastávkou v Keni přijel svým autem i Angus. Počasí nebylo nic moc, prý to přijde od jihu, mohlo by se nám povést tu předpovídanou vychřici minout někde po cestě. Vyjeli jsme tedy směr Praia de Tofo.

Část silnice byla tragická, Číňani se již pustili do obnovy, ovšem všude je znát kvalita čínských výrobků a práce. Měli jsme čas si prohlédnout jakým způsobem novou silnici tvoří a i bez technického vzdělání dokážeme odhadnout životnost takové silnice za miliony a miliony dolarů. Na nezpěvněném podkladu leží maximálně 2-3cm vrstva asfaltu, nového asfaltu na kterém jsou, již pár dní po položení, praskliny. Vypadá to, že jsme se pomalu a jistě dostali do stadia, kdy není vůbec důležitá kvalita jak výrobků, tak služeb, tak práce. Důležité je jen kasírovat. Pčesvědčili jsme se o tom již při našich přípravách, že spousty věcí odešlo po pár použití, bohužel vesměs všude bylo, i když pod známější značkou, napsáno Made in China. A o kvalitě služeb se přesvědčujeme při našem cestování. O pracovnících českých ambasád a zastupitelstev ani nemluvě! To jsme ale odbočili...
Na oranžové půdě vyniká tropická krása palem, citrusovníků, mangovníků a jiných stromů, mezi nimi jsou roztomilé chatrče postavené z palmových listů, bambusu atd. Jako všude v Africe jsou i tady po krajnicích postavené stánky a obchůdky s ovocem, kokosy, kešu ořechy, domácím Peri peri, medem, dřevěným uhlím a dokonce naftou i benzinem.
Za tmy jsme dorazili do Maxixe, ubytovali se v Maxixe Campground za pouhých 100 MTs na osobu včetně elektriky a horké sprchy, na břehu zálivu. V noci nás přepadl silný vítr a déšť, naštěstí se tato ošklivost do rána umoudřila. Myslím, že jsme to nejhorší opravdu minuli. Zastavili jsme se na trhu v Inhambane ochutnat domorodé pečivo jako je kokosová houska, rybí samosa a zeleninové kroketky. Rybu neměli žádnou, neboť pro špatné počasí rybáři venku nebyli. Pokračovali jsme směr vyhlášené pověstné Praia de Tofo. Osada na poloostrově, chatrče se táhnout po okolí silnice a následné písečné cesty, blíže k centru a k pláži jsou nahuštěné resorty, kempy a chatky spolu s potapěčskými centry. Praia de Tofo je pověstná svými krásnými útesy s tisíci korálovými rybkami kam se připlouvají velké ryby nechat čistit, Manta Ray, spousty jiných velkých rejnoků, žraloci velrybí ale také velryby. Koho z potapěčů by nelákalo zažít takovou krásu na vlastní oči. Počasí se umoudřilo, předpověď byla uspokojivější, tak jsme si hned na pátek ráno domluvili ponor. Vzhledem k uplynulému špatnému týdnu, kdy nebyla venku ani jedna loď, jelo se jen kousek od pláže. Oceán stále neklidný a viditelnost pod vodou nic moc, ještě jednou odpoledne na místo zvané Salon, kde jsme viděli několik želv, morén, a spousty jiných nám už ze Sodwany známých ryb.
V kempu, nejlevnějším v Tofo a zárověň v hrozném stavu, jsme potkali Anguse, večer byla v komplexu ve vsi party s opékaným selátkem. Sešli se tam nejen turisté, ale i místní běloši a černoši. Zůstali jsme jen do půlnoci, déle jsme se zdržet nemohli, abychom byli ráno čerství. Na 6 hodinu byl nařízen budíček.

Sobotní ráno nás uvítalo s mnohem lepším počasím, v plánu byl několik kilometrů vzdálený útes zvaný Amazon a Oases. Na Tofo kromě 4 útesů, které jsou do hloubky 18m, vše ostatní je podstatně hlubší, přístupné jen s kurzem Advanced open water do 30m. Vyjeli jsme na 40minut dlouhou jízdu na člunu na Amazon s tzv.Double tank (dvě láhne s sebou). V okolí těchto útesů se dá spatřit mnoho větších ryb od tuňáků a barakud, přes morény až po velryby a žraloky. Všechno připraveno, hup kotrmelec do vody a dolů na Amazon. Maximální hloubka 30m, ale abychom aspoň něco z toho ponoru měli zůstali jsme v hloubce okolo 26-28m, čím hlouběji tím se čas ponoru krátí. 24 minut pod vodou není moc. Prodrali jsme se proudem na sever, potkali pár krevet, humrů, morén a obrovské množství dalších korálových i dravých ryb. Na krátkém odpočinku na nás čekalo překvapení, žralok leopardí (není masožravý, živý se planktonem). Odpočíval na dně na písku. Čas vypršel, tak pomalu na safe stop a na člun.
Po hodině a půl jsme se přesunuli na další útes zvaný Oases. Průměrná hloubka 25m, má několik tzv. čistících stanic, kam se vrací velké ryby nechat se očistit (jak jsme již psali). Masky na oči, regulátor do pusy a kotoul do vody. Proplouvali jsme neuvěřitelným množstvím ryb, rybiček a jiných mořských kreatur, tu to byl rejnok, tu kreveta, tamhle malý Nemo. Největším překvapením a zároveň štěstím byl zřídka viditelný "Small-eyed stingray", 2,5m velký rejnok se nenechal vyrušit naší přítomností a pokračoval v očistě. Mohli jsme ho několik minut pozorovat. Za rohem relaxoval jeho o něco větší společník. Co je přáním každého potapěče, je velryba. Spatřit velrybu při potápění je opravdu velké štěstí, většinou, jakmile spatří bubliny, zmizí v hlubinách, nepoštěstí se hnedle každému. Slyšeli jsme je ale zpívat, velryby (humpback whale) i delfíny. Všude okolo nás někde v modrých vodách se jich prohání spousty. Andrea si všimla obrovského stínu nad hlavou, proplouvala tu právě velryba (humpback whale), než stačila dohnat Rendu nebo Lindu, která celý ponor natáčela, ta obrovská hora masa zmizela. Čas vypršel. Vrátili jsme se zpět.

Na neděli jsme měli další dva ponory. Pověstný útes "Manta reef", které je pojmenováno právě po Mantách, které se sem připlouvají očistit. Krouží okolo korálových věží či jen tak nad deskou korálů, kde se o ně postarají stovky malých ryb. Tentokrát jsme štěstí na větší rybu neměli. Ovšem samotný útes je krásný, spousty převisů, věžiček a jiných skalních a korálových formací, kde se honí stovky malých i velkých barevných i smrtelně jedovatých ryb. Dalším místem je tzv. Galleria, krátký ponor, krátká stěna s hloubkou v průměru 24-30m. Unavení jsme se odpoledne vrátili do kempu s malou zastávkou na místním trhu. Chtěli jsme si koupit čerstvou rybu, ale rybáři neměli nic zajímavého.

Pondělí 16. srpna - pátek 20. srpna 2010

V pondělí jsme se opět vydali na Amazon a Oases. Tentokrát byl oceán mnohem klidnější, cesta trvala kratší dobu, ale dole pod vodou nás nečekalo žádné překvapení, kromě jednoho. Renda bohužel na druhý ponor na Oases nemohl, neboť mu vlna spláchla masku. Na safe stopu, těsně před vyplutím na hladinu, se pod námi v hloubce objevil žralok, nebylo dost zřetelné co za žraloka to bylo, ale velikost napovídala velikosti samce skupiny tzv."bullsharks", do této skupiny patří agresoři jako je žralok velký bílý (Great white shark a Zambezi shark - jedni z nejnebezpečnějších pradátorů oceánu). Pomalu si to směřoval nahoru k nám, v polovině si to ale rozmyslel, otočil se a zmizel v hlubině. Spousty potapěčů mělo tu čest na svém ponoru některého z těchto obrů vidět a bez jakéhokoliv problému je pozorovat. Bohužel jsou také případy s horším koncem.

Potápění jsme si prodloužili ještě o dva dny. V úterý se zvedl vítr, my jsme ale přesto chtěli zpět na Manta Reef. Po cestě tam jsme zahlédli žraloka velrybího, pomalu jsme naskákali do vody a několik minut měli možnost po boku 5m planktonem živícího se žraloka plavat. Manta Reef jsme spojili s Kingfisher. Hlubší a mnohem menší než Manta Reef. Na Kingfisher jsme se dostali až do hloubky 35m, viditelnost byla otřesná, ne dále než 5m, proud byl dost silný. Vrátili jsme se na loď a přečkali více než hodinu, což je povinná pauza mezi ponory.
Popojeli jsme dále a naskákali do vody na severu Manta Reef. Manta tu sice žádná nebyla, ale měli jsme spousty jjiných útvarů a zvířátek k focení.

Už byl čas se vypravit na cestu zpět směr JAR, abychom se ještě mohli někde v Mozambiku zastavit, ale počasí bylo tak nádherné, voda klidná a zářivá jako zrcadlo, rozhodli jsme se ještě pro jeden ponor. Něco nás pořád táhlo zpět do vody. Jedna loď jela na Amazon a Oases, to bylo pro nás daleko, tak jsme naskočili na člun, který vyrazil s Julesem směr Galleria. Opět masky na oči, regulátor do pusy, tři, dva, jedna, go a kotrmelec do vody. Dole na nás čekalo spousty morén, krevet, humrů, mořských plžů atd. Jak jsme napsali, u hlubokých ponorů je čas omezen, překročení času může způsobit tzv."nitrogen narcosis" nebo také "decompresion sickness" (kdy se do krve dostane přílišné množství nitrogenu)..., je tedy důležité hlídat si čas na potápěčském počítači. Tentokrát byla Galleria jako vyměněná, všude spousty "Lion fish, parrotfish, crocodilefish, grouper, scorpionfish", morény, krevety. Jako zákon schválnosti v poslední minutě, v hloubce 24m, se odkudsi z hlubin objevila vysněná Manta Ray. Cca 3m velká Manta si pomalu proplouvala dokola okolo nás, byla klidná a naše přítomnost ji naopak přitahovala, pozorovali jsme ji a trochu se nechali unést časem, nezbývalo nic jiného, museli jsme nahoru. Vystoupali jsme stupňovým výnorem. Na safe stopu, neboť jsme se dole dostali to tzv. Deco, jsme museli zůstat 6 minut. Manta si stále kroužila pod námi. Nádherné rozloučení s Indickým oceánem a Mozambikem.
Na každém ponoru vám do ucha hraje zpěv velryb či delfínů a vy si jako rybky lehce proplouváte mezi útesy, korály, rybami a celou tou mořskou nádherou. Po ponoru jsme si ještě zašli na kafčo do potapěčského centra popovídat si a rozloučit se. Koupili jsme si na trhu rybu, v kempu si ji ugrilovali. A ve čtvrtek brzy ráno cestou okolo pobřeží vyjeli směr Maputo. Pobyt na Praia de Tofo jsme si neplánovaně prodloužili, už nebyl čas na nic jiného. Míjeli jsme Zavoru (další pěkné místo k relaxaci) a odpoledne dojeli do Maputo. Zastavili jsme se na rybím trhu a jelikož se stmívalo začali hledat ubytování. Jediné co jsme našli, byl Mozambique backpackers - Fatimas. Upřímně, bylo to jedno z nejošklivějších ubytování, kde bylo nabízeno kempování. Špinavá kuchyně, kempování pro stany na střeše budovy a kempování pro auta se střešními stany bylo na parkovišti 4x10metrů. Za toto chtěli 10 USD. No nic nebylo jiného zbití, zůstali jsme přes noc. Spočítali jsme si kolik kilometrů je to do Johannesburgu a rozhodli se skočit na malý nákup na rybí trh. Koupili jsme pár kilo steaků z barakudy pro naše přátele v Johannesburgu a chobotnice pro přátele a zároveň střežitele našeho auta v Polokwane. Spokojeně jsme vyrazili na hranice Ressano Garcia. Za pár Metacais jsme si koupili typické mozambické housky, moc dobré, některé se chuťově přibližují našim starým dobrým rohlíčkům a houskám. Mozambijská část proběhla rychle a bez zdržování. Na jihoafrické straně nás čekalo překvapení...

FOTOALBUM - Mozambik