Deník cesty divokou Afrikou

ZIMBABWE

Sobota 24. července - Neděle 1. srpna 2010

Víza do pasu, orazítkování Carnetu, zaplacení emisní a silniční daně a v 10:30h vjíždíme do Zimbabwe přes Viktoriiny vodopády. Po 14 měsících zpět, bohužel ne na dlouho. Nejhorší je, když je člověk omezen časem, svoboda je hnedle pryč a kolikrát je to závod s časem. Co nás nikdy nebavilo, bylo uhánění a jen několikahodinové projíždění zemí v našem itineráři. Nikdy jsme se s tím nesmířili a proto loňská původně plánovaná cesta na šest měsíců se záhy prodloužila na 10 měsíců a z itineráře jsme museli vynechat 5 zemí. Vrátili jsme se zpět navštívit pár z nich a podívat se tam, kde se nám líbí a opět máme problém s časem! Čas je nepřítel cestovatelů, tedy aspoň nás. Museli jsme uhánět z Botswany a tady v Zimbabwe se zastavíme navštívit naše přátele a budeme pokračovat opět na krátkou dobu do Mozambiku, chytit trochu barvy, trochu se potápět a nabažit se ryb a mořských plodů.

Ve Viktoriinkách jsme skočili na krokodýlý farmu a koupili nějaké krokodýlý maso na grilovačku. Projeli se po okolí, vodopády jsme viděli vloni a ještě k tomu zvedli cenu vstupného, tak jsme je vynechali. Na břehu řeky Zambezi jsme zahlédli pár plachých slonů, kteří hned utekli, narozdíl od botswanských, jež jsou oprsklejší. Napojili jsme se na hlavní a sjížděli dolu k Bulawayu. Kamenito-křovinatá nížina plná stromů Mopani, Baobab a tzv "Yellowwood" pokrytá červeno-oranžovou půdou. Pár aut, pár lidí, občas pár mladíků prodává krásné dřevěné či drátěné sošky. Překvapení na cestě, na všech hlavních silnicích je překážka, kde vybírají poplatek za užívání silnice ve výši 1 USD a například mezi VicFalls a Bulawayo jsou takové stanice 3, nebo možná 4. Za tmy jsme dojeli do Bulawayo, celkem příjemné, poklidné, ale zanedbané a opuštěné město, kde se čas zastavil v 70tých letech a pomalu se přizpůsobuje černošské mentalitě. Našli jsme místní městský kemp,opět trochu zanedbaný, součástí byl miniparčík, dokonce včetně elektriky jen za 6 USD na osobu a noc. Kupodivu elektrika fungovala až do pozdního rána. Natrefili jsme na děsně upovídaného hlídače z "kmene" Ndebele, sice jsme si neudělali večeři, ale za to se dozvěděli zajímavé poznatky a názory ze strany černých obyvatel této zruinované "ošatky Afriky". Všichni, ať bílý či černí čekají a moc si přejí, aby Mugabe zmizel. I černá část Zimbabwe byla mnohem šťastnější za původní Rhodesie. Měli dobré vzdělání, dostatek práce a jídla, farmáři všem zajistili školu, zdravotní ošetření a léčení, ubytování na jejich farmách, dostatek jídla, vody i elektriky. Takže, shrnuto, nikdo, ať už Shona či Ndebele či běloši, není spokojen s vládou a prezidentem, jež zruinovali celou bohatou zemi.
Ráno jsme posnídali a pokračovali do naší destinace Harare. Jeli jsme jen po hlavní, přes města Gweru až do Kadoma. Gweru jakžtakž obydlené je, 70tá léta a černošský styl. Ovšem Kadoma působí až strašidelně. Kompletně opuštěné město, kde pobíhá jen pár černochů, spousty zavřených a zdemolovaných krámků a budov, po okolí odpadky. Smutek a deprese je jediný pocit, který z tohoto městečka vyzařuje.
Pokračovali jsme dál. Poněvadž je neděle, čas návštěvy kostela, všude jsme potkávali svátečně oblečené obyvatele na své cestě na nedělní mši. Podél silnice na pláckách pod stromem posedávali skupinky v bílých hábitech s červeným zdobením zvaný "Red sash" a křížem. Lidé z těchto skupin si říkají "apoštolští křesťani", jež si vysvětlují bibli trochu jinak, nenavštěvují kostely, jejich mše a setkání "fanatiků" se uskutečňuje kdesi venku pod stromem. Jejich nejhorším počinem je obětování "dítěte"... Brrr! No nic. Krátkou zastávku jsme si udělali v Chengeta a Pamuzinda, kde jsme vloni byli na procházce s 11měsíčními lvy Kenny a Big Boy. Kluci pěkně povyrostli, na procházky již nechodí, ale mazlit a drbat by chtěli pořád, hlavně tedy Kenny, fotografování miluje a každou kameru nejprve řádně olíže. V pozdní odpoledne jsme dorazili do Harare, snažili jsme se najít otevřený supermarket a modlili se, abychom nezabloudili do ulice obklopující Mugabeho maxi sídlo, kde je po 18hodině vjezd zakázán, kdyy střílejí po všem co se hýbe, kde i fotografování za bílého dne je přísně zakázané. Ve finále jsme obchod našli a koupili co bylo potřeba. Přes toll gate jsme se dostali do Christon Bank, kde bydlí naší přátelé jež v roce 2002 přišli o farmu, která zaměstnávala dohromady 400 pracovníků a jejich rodiny.

Pondělí 26. července - neděle 1. srpna 2010

Bylo příjemné opět vidět skvělou ženskou Lynn a jejího manžela Colina, pokračovali jsme v dialogu, který jsme přerušili při loňské návštěvě.
Poznali jsme i třetí dceru Kim s rodinou Greg, Brent a Roan, kteří se po několika letech vrátili z Anglie zpět do Zim. Cherylyn a Ross čekají nový přírůstek. Cherylyn je vynikající kuchařka, připravila výbornou večeři na kterou přijela i Adele se svým synem. Jako kdyby mezi setkáními nebyla žádná pauza. Zaktualizovali jsme webovky a měli spoustu času relaxovat mezi příjemnými lidmi.
Ve středu jsme se jeli projet na malé safari v přilehlé soukromé rezervaci, kde bydlí nejstarší dcera Colina Carolyn se svou rodinou. Mají nové přírůstky, 3 malinké žirafy a mini nosorožce, to vše spolu se stády zeber, Impal, antilop vraných, dalších žiraf a nosorožců, porcupine a menších kočkovitých šelem, i nějaký leopard se tu najde. Po krátké projížďce jsme jeli zpět, k večeři jsme všem připravili krokodýla na špejli. Moc jim to chutnalo ;o)
V pátek ráno jsme spolu s Rossem, Beky (malá mozambijská holčička, kterou Ross a Cherylyn adoptovali), Tristan a Lynn vyjeli na přehradu Kariba, trochu si odpočinout, projet se na lodi po přehradě a zarybařit si.
Projížděli jsme nejpopulárnějším a před několika lety neproduktivnější oblastí okolo Chinhoyi. V této oblasti sesbíral, popravdě řečeno brutálně odebral všem farmářům (bílým i černým) jejich farmy mistr president Mugabe, farmy které vynesli Zimbabwe svou produktivitou na vrchol Afriky. Usedlosti, farmy, továrny a pole, které jsou obrazem x desítek a stovek let tvrdé práce nejen bělochů, kteří se kdysi usadili na neproduktivní zarostlé kamenité půdě. V Zimbabwe převažuje kamenitá půda. Depresivní, smutné a krev vařící je pohled na opuštěné, kompletně zdevastované, rozprodané a vykradené farmy.
Mimojiné v době, kdy jsme dorazili na Christon Bank k Lynn, byla nepřetržitě zapojena elektrika, což se v Zimbabwe vůbec nestává, později jsme se dozvěděli, že to bylo jen kvůli madam Mugabe, která si vyhlídla další farmu a účastnila se brutálního vystěhování. Tak to je stále dokola, nenažranci chtějí víc a víc a pak nakonec nemají nic. Doufáme, že se toto vyplní i u tohoto páru!
Abychom nezapomněli, vloni jsme měli to štěstí v Chengeta poznat farmáře Kevina, který zrovna bojoval o jeho malou farmu, při naší návštěvě Chengeta jsme se dozvěděli, že nakonec po mučení a pschickém nátlaku se farmy vzdal. To nás mrzí!

Nicméně dojeli jsme na Karibu, každé ráno jsme měli nádherné sluníčko, ale po obědě se stáhla mračna, naštěstí nepršelo. Tentokrát měl větší štěstí René, nachytal pár druhů ryb, ale na pověstnou "tiger fish", která vévodí Kariba a Zambezi, kvůli které se vyhlašují rybářské soutěže, neměl štěstí. Tu vytáhl jen Ross a Tristan. Sklenička vína na lodi při západu slunce a po té grilování vlastnoručně nachytaných ryb je opravdu příjemná relaxace. Zábavu na vodě zpestřili zvědavý hroši a krokodýli. René jdnoho mladého vytáhl na břeh, kdyby se to nestalo v přírodní rezervaci, už by ležel na talíři a kůže by se sušila na slunci. V neděli jsme se vrátili zpět do Harare.

Pondělí 2. srpna - pátek 6. srpen 2010

Po víkendu jsme jeli navštívit šéfa 4x4 offroad clubu Zimbabwe Marka a jeho ženu Hillary. Odstěhovali se z města na pěknou usedlost kousek od Harare, Mark začal pracovat na jedné farmě s řeznictvím, kde nastoupil jako partner a snaží se vylepšit kvalitu a množství nabízených produktů. Jestli někdo má zájem a chuť dát si výbornou, musíme zdůraznit fakt výbornou nepřesolenou a na dřevě uzenou slaninu, či párky bez přísad zajeďte tam ( farma se jmenuje RedDane, na jih od Harare směr Masvingo, přímo za farmou Cheeseman). Za mnohem nižší ceny než v supermarketu pořídíte nejen uzeniny a maso, ale skočíte do vedlejších dveří a můžete si opět za poloviční ceny koupit sýry, zmrzlinu, jogurty a máslo, farma s malou prodejnou se jmenuje Cheeseman. V případě potřeby vám napíšeme GPS data. Aspoň tím podpoříte ty, kteří se ještě zuby nehty drží na trhu.
Jelikož Mark zkouší nové a nové praktiky na vylepšení produktů, musí je i testovat a tak s Hillary připravili výborné steaky na grilu, maso se úplně rozplývalo na jazyku. Při vínku jsme se zapoměli do pozdních nočních hodin. Z obou sršela spokojenost a radost, i když peněz mají tak na přežívání. Po výborné anglické snídani s lahůdkovými klobásami a uzenou slaninou jsme se rozloučili, u Marka nakoupili pro Lynn a rodinu nějaké dobroty, nakoupili sýry a jogurty u Cheesemana a vrátili se do Christon Bank. Na odpoledne jsme měli domluvenou návštěvu Carolyn a safari po rezervaci. Malou zastávku jsme si udělali mezi nosorožci s jedním mláďátkem, bohužel jim kvůli pytláků raději rohy uříznout dříve než je pytláci zabijí. Jedna nosorožice dorazila přímo k autu a než se stačilo auto rozjet, Andrea ji podrbala přímo mezi malými oušky. Svačinku s kávičkou jsme si dali poblíž antilop a zeber a v klidu je pozorovali.
Večer jsme měli velkou grilovačku spolu s Kim, Gregem, Jackie, Joshem a Lynn.
Na čtvrtek jsme plánovali odjezd, zdrželo nás běhání po městě ohledně baterie, která již nejspíš vypověděla službu, potřebovali jsme si okopírovat dokumenty pro zkorumpované policajty v Mozambiku. Zastavili jsme se také rozloučit se Cherylyn, Rossem a dětmi. Dokoupili u Cheesemana v obchodě ve městě jogurty a sbalili všechny věci.
V pátek ráno jsme po rozloučení s Lynn a Colinem vyjeli na cestu směr Mutare. Okolo 13 hodiny jsme dorazili na hranice. Po cestě se nám povedla vypovídat se z placení mýtného, použili jsme stejnou povídku jako okolo Harare a kupodivu to policajty přesvědčilo. Není divu, aspoň naše zkušenost s zimbabwijskými občany černými a bílými velmi dobrá, příjemní a přátelští lidé, s doobrým vzděláním a znalostí angličtiny i v malých vesničkách. Celková procedura na hranicích na výjezdu byla jen pár minut. Co nás ale čeká na mozambijské straně jsme nevěděli. Uvidíme.

FOTOALBUM - Zimbabwe