Deník cesty divokou Afrikou

ČESKÁ REPUBLIKA

V srpnu 2009 jsme po 10 měsících dorazili zpět domů. Dopřávali jsme si to, co nám po cestě chybělo a vyprávěli zážitky z cest. V polovině září jsme naklusali do práce, cesta něco stála a my jsme potřebovali doplnit účty pro pokračování tam kde jsme skončili.
Vánoce opět doma, vstup do Nového roku jsme oslavili v rodinném kruhu a poklidně. Po novém roce opět do práce. V Anglii, kde jsme pracovali, jsme se díky práci dostali až do Severního Irska, Londýna i Skotska. V tomto období bylo Skotko a nejen to plné sněhu. Výlet na jezero Loch Ness s velkým okruhem po okolních jezerech se vydařil, bylo slunečno a všude bílo. Obchod šel skvěle. Konec února byl také konec naší práce. Dokoupili jsme si nějaké dobroty, které jsou v Čechách nedostatkovým či plně chybějícím zbožím (jako za totality), naložili Fiátka a vyrazili na cestu zpět. Zastavili jsme se v Londýně na vyhlášeném Camden trhu a v jedné pěkné anglické hospodě si dali pivko a víno s Monikou a Allanem, kteří byli na cestě Afrikou, také východním pobřežím, ale jen s batohem a odkázáni na matatu. Příjemně jsme si popovídali, povyprávěli zážitky z nezapomenutelné cesty, Andree vyvrátili naivní názor, že cestování bez vlastní dopravy je lepší. Být v permanentním styku s domorodci je někdy pěkně náročné.
Pokračovali jsme přes Canterbury dolů.

Po cestě zpět domů jsme se zastavili v Holandsku. Nejprve návštěva Amsterdamu a vyhlášenou "Red light District" včetně Coffee shopu. Pak jsme zamířili přímo na sever Holandska k našim přátelům Sandře a Gherardovi, které jsme poznali v Asuánu a projeli s nimi část Súdánu ze severu až do Chartoumu. Trefili jsme se zrovna, když dokončili svůj krásný dům a když jejich dcera měla narozeniny. Proběhla malá oslava s typicky holandským způsobem grilování, vínem a tancem. Bylo příjemné si po dlouhé době popovídat i o tom, jaká byla jejich cesta nazpět, když nemohli žádným způsoběm získat víza pro vstup do Angoly.
René pak zůstal v Německu, trochu práce a příprav a Andrea pokračovala do Čech, chtěla strávit nějaký čas se svou rodinou a pomoct mamince po náročné operaci.
Pro tentokrát nebylo potřeba toho tolik připravit, auto bylo dole v JAR. Jen prodloužit Carnet a dokoupit nějaké potřebné věci včetně Karlovarské Becherovky, kterou jsme chtěli přivézt našim přátelům do JAR a Zimbabwe.

Vzhledem k tomu, že Andrea chtěla své narozeniny oslavit doma a né v letadle a že se opět potvrdilo, že se nikomu nemá věřit, takže bylo potřeba vyřešit problém s bytem, který měla v pronájmu jistá slovenská studovaná slečna Martina Dokupilová a utekla bez zaplacení ze zdevastovaného bytu a ještě si vzala co jí nepatří, posunul se odjezd o týden. Jo jo, zloději a čuňata jsou i mezi "intelektuály". Máte-li nemovitost navíc, nabídněte jí třeba Dokupilové, ona se vám o ni postará ;o)) Letecké společnosti díky aktivitě sopky na Islandu fungovali jen minimálně, tak bychom se stejně dříve nikam nedostali.
Nakonec bylo 25.4.2010 a my jsme se autobusem dopravili na letiště ve Frankfurtu, odkud jsme opouštěli Evropu směr JAR.